3.5.2 KOMENTÁŘ K ZÁKONU
Chceme-li porozumět pohybovým zákonům, musíme se oprostit od přílišného fokusu na jednotlivý osamocený pohybující se předmět! Tuto chybu dělali mnozí velikáni světa fyziky a opakoval ji dokonce i veliký Newton. I Newtonovi navzdory – nesmíme zúžit svoji pozornost na jediný zjevně se pohybující předmět – neboť pak ztrácíme schopnost vidět okolní souvislosti – související pohyb okolní hmoty:
„Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit.“ Snad každý si pamatuje znění 1. Newtonova pohybového zákona. K podobnému závěru o „setrvačném, rovnoměrném a přímočarém“ pohybu dospěli i někteří Newtonovi předchůdci. I v jejich případech však šlo o formulaci, která bohužel bránila vidění souvislostí především proto, že znění zákona bylo učiněno v singuláru (jednotném čísle). Je třeba užít plurál!
Newtonova definice 1. pohybového zákona postihuje pouze polovinu reálného pohybu – postihuje jen jednu stranu rovnice každého pohybového děje v našem světě, který nikdy není jednostranný!
Newtonovo znění popisuje dopředný pohyb dělové koule, avšak ignoruje zpětný ráz děla. Popisuje dopředný pohyb kosmické rakety, avšak ignoruje zpětný pohyb spalin proudových motorů. Popisuje dopředný pohyb odkopnutého fotbalového míče, avšak ignoruje zpětný pohyb (či zpomalení dopředného pohybu) hráčova těla.
Newtonův génius samozřejmě neignoroval tyto kauzální souvislosti zcela – formuloval je jako Zákon akce a reakce (3. Newtonův zákon), avšak tato oddělená definice dvou pohybových zákonů představuje nekonzistentní a zbytečnou separaci univerzálního fyzikálního zákona. Newtonovi následovníci i studenti v dnešních školách tak žijí v představě, že pohyb se řídí několika pohybovými zákony – což samo o sobě dosvědčuje fakt, že jsme zákon pohybu dodnes plně nepochopili – hmota se zcela jistě řídí pouze jedním zákonem!
Nešťastné znění 1. pohybového zákona nám tak dodnes zaslepuje oči a fyzikální myšlení:
Hovoří o jednom jediném tělese, zatímco ve vesmíru neexistuje pohyb, jenž by se týkal pouze jednoho jediného tělesa! A byť nám doplňující Zákon akce a reakce mnohé objasňuje, v součtu tyto definice téměř opomíjí jednu veledůležitou vlastnost pohybu, že totiž:
Pohyb objektů je vždy hmotnostně (energeticky) symetrický!
Jakákoliv hmota se může pohybovat v prostoru určitým směrem jen „za cenu“ toho, že jiná hmota se bude pohybovat směrem opačným. A přestože tento princip (dnes jej nazýváme Zákonem zachování hybnosti) zřetelně nalézáme i v Newtonových spisech, je zde pouze sekundárním důsledkem třech formulovaných pohybových zákonů (viz Sir Isaac Newton – největší z největších).
Fakt, že hmota se nikdy nepohybuje sama o sobě a jako celek se v prostoru pohybuje vždy symetricky, totiž není podružný – jde o primární pohybový zákon! Teprve v jeho světle dává chování pozemských i nebeských těles fyzikální smysl.
Stejně tak dává symetrické chování hmoty smysl otázce, zda je pohyb povahy relativní, či absolutní: