3.5.3 VŮČI ČEMU SE HMOTA POHYBUJE?
„Panta rei …“
(Vše plyne …)
Hérakleitos
Již staří filosofové věděli, že vše je v pohybu – že svět je tvořen pohybem!
Z pohledu moderní vědy dnes nikdo nepochybuje o této starověké moudrosti:
Galaxie se pohybují vesmírem, hvězdy obíhají galaktická jádra, planety obíhají hvězdy a i zdánlivě nehybné předměty na naší planetě sestávají ve skutečnosti z pohybujících se atomárních a subatomárních částic, … nikdo netuší, kde vlastně tento mechanismus začíná a kde končí. Jedno je však jisté – vše je v pohybu!
Na první pohled se může zdát, že vše je vlastně v pohybu vůči všemu … a tento princip zcela pohltil Einsteina i jeho „mentora“ Macha. Pro každého zvídavého člověka však výšeuvedená představa vyvolává více otázek nežli odpovědí:
Je tedy veškerý pohyb relativní?
Lze, či nelze určit, která hmota se „skutečně“ pohybuje vůči hmotě jiné – či která hmota má pohybu více?
Anebo se veškerá hmota pohybuje vesmírem vůči nějakému „univerzálnímu“ absolutnímu systému souřadnic (pomyslná nehybná mřížka určující okamžité vesmírné souřadnice pohybujících se objektů)? V takovém případě by to znamenalo, že tedy existuje „éter“? A jak rychle se vůči takovému éteru Země (Slunce, Mléčná dráha) pohybuje?
Podobných otázek se vyrojí mnoho.
Einstein (spolu s Machem) prohlásili veškerý pohyb za relativní, čímž zavrhnuli Newtona (jeho víru v absolutní prostor) s tím, že dle relativistů je pohyb vždy relativní, že u vzájemného pohybu hmoty nelze objektivně nalézt místo v prostoru (vztažnou soustavu), vůči níž se pohyb odehrává.
Přestože Einsteinův přístup na čas „vyřešil“ mnohé fyzikální i filosofické otázky – nebyl korektní!
Vždy existuje jedno místo v prostoru (vztažná soustava), vůči němuž se objektivně hmota pohybuje:
Ať již zahrneme libovolnou část vesmíru (zkoumaného prostoru) – lokálně izolovaná množina hmotných objektů se objektivně pohybuje vůči svému hmotnému středu, a to symetricky!