ILUSTRAČNÍ PARADOX
Nejrozšířenější (byť neznámý) paradox kontrakce délek najdeme v 90 % učebnicích fyziky – ve snaze přiblížit TR formou nějaké „názorné“ ilustrace. Se stejně vysokou pravděpodobností jej nalezneme i na internetu.
Nazvěme tento nově objevený paradox třeba Ilustračním paradoxem. Stejně „názorné“ ilustrace jsme použili i v předchozích kapitolách této knihy (viz Speciální teorie relativity). Připomeňme si je tedy:
Pro demonstraci dilatace času:
Potřebuje-li vám TR názorně objasnit dilataci času, použije zpravidla „světelné hodiny“ (či něco analogického) a dodá tvrzení, že externí pozorovatel pohybujícího se objetu naměří dráhu paprsku delší nežli pozorovatel interní. Doprovodná ilustrace vždy vykresluje pravoúhlý trojúhelník, na jehož základě (Pythagorova věta) lze dopočítat Lorentzův faktor.
Obrázek 65:
Podobným nákresem vždy STR odvozuje své matematické vztahy pro dilataci času.
Pro demonstraci kontrakce délek:
Zpravidla v následující kapitole se vám TR bude snažit objasnit kontrakci délek a dodá tvrzení, že externí pozorovatel pohybujícího se objetu zaznamená pohybující se objekt podélně zkrácen (ve směru pohybu), dle Lorentzova faktoru. Doprovodná ilustrace vždy vykresluje pozorovaný objekt podélně zkrácený.
Obrázek 66:
Chce-li však STR demonstrovat kontrakci délek – externí pozorovatel má znenáhla svět podélně zdeformovaný.
A paradox je na světě:
Obě ilustrované situace si odporují!
Jednou je pro externího pozorovatele scéna „normální“, podruhé podélně zdeformována – jak se to zrovna hodí.
Jestliže existuje kontrakce délek, pak je dilatace času ilustrována chybně – protože pohybující se objekt musí být pro externího pozorovatele přeci zkrácen. Tedy nějak takto:
Obrázek 67:
STR si zpravidla odporuje již v primární snaze o „názorné“ objasnění svých principů!
Z takto deformovaného trojúhelníku však již neurčíme korektně Lorentzův faktor – a následně jsme v začarovaném kruhu.
Analogicky „názorné“ modelové ilustrace používáme „k objasnění“ Teorie relativity v „moderní“ fyzice již více než 100 let!