STÁČENÍ PERIHELIA DLE TR

Stáčení perihelia je ve smyslu důkazu platnosti TR v analogické pozici jako ohyb světla v předchozí kapitole:

Již Einsteinovým předchůdcům bylo známo (v té tobě nevysvětlitelné) stáčení perihelia planety Merkur, která je Slunci nejblíže. Jde o postupné „otáčení se“ Merkurovy elipsoidy kolem Slunce, jež údajně nemá dle Newtonovy fyziky vysvětlení.

Uvedený obrázek je pro názornost extrémně zkreslený. Reálné stáčení Merkurova perihelia je řádově menší (na obrázku by nebylo rozeznatelné) a navíc jeho převážnou část způsobuje gravitace ostatních planet Sluneční soustavy. Přesto zůstává obloukových 43“ za století, jež klasická mechanika své doby neuměla vysvětlit.

Vysvětlení přinesla OTR, principálně opět na bázi zakřiveného časoprostoru, jež v Merkurově trajektorii blíže Slunci způsobí ono nepatrné stočení eliptické dráhy planety. Teorií předložený matematický vzorec byl znovu ve shodě s experimentem matky přírody. Opět je však na místě dodat v rámci objektivity:

Einstein nebyl první, kdo publikoval „funkční“ matematický vztah. O 17 let dříve dospěl k totožnému matematickému vztahu německý fyzik Paul Gerber (1854‒1909). Na základě této skutečnosti byl později Einstein dokonce obviněn některými fyziky z plagiátorství.

Gerberův vzorec byl uveden i v Einsteinem glorifikované učebnici Macha Die Mechanik in ihrer Entwicklung. Gerberův i Einsteinův vzorec (byť oba totožné) jsou vystavěny z principiálně odlišných teorií – Einsteinova teorie pracuje se zakřiveným časoprostorem, Gerberova „si vystačí“ s klasickým pravoúhlým prostorem a předpokladem, že i gravitace se šíří rychlostí světla.

Albert Einstein reagoval později (1920) ve věci Gerberova prvenství takto:

„… (on) se nás snažil přesvědčit, že stáčení perihelia Merkura může být vysvětleno bez použití teorie relativity. To připouští dvě možnosti:

Buď vynaleznete speciální meziplanetární hmoty … nebo vyjdete z prací Paula Gerbera, který nalezl správný vzorec pro stáčení perihelia Merkura přede mnou.

Experti na tuto problematiku se shodují nejen v tom, že je Gerberovo odvození skrz naskrz nesprávné, ale i v tom, že správný vzorec nelze žádným korektním způsobem z Gerberových předpokladů odvodit. Práce pana Gerbera je tak zcela nepoužitelná, neúspěšná a založená na chybných předpokladech.

Tvrdím, že obecná teorie relativity je prvním skutečným vysvětlením stáčení perihelia Merkura. Gerberovu práci jsem doposud nezmiňoval, protože jsem o ní nevěděl, když jsem stáčení perihelia odvozoval. Ale i kdybych o ní věděl, neměl bych k tomu stejně důvod.“

Einsteinova slova (v této věci) uvádíme především jako zajímavou pikantérii:

Všimněme si Einsteinovy argumentace „… Buď vynaleznete speciální meziplanetární hmoty …“. V Einsteinově vyjádření je „vynalezení“ speciální meziplanetární hmoty za účelem objasnění chování přírody (jež není v souladu s aktuálním fyzikálním názorem) evidentně nejvyšší možnou formou fyzikální absurdity, a proto je zde použito ve zjevně ironickém smyslu.

Smutnou skutečností zůstává, že právě v takovémto Absurdistánu dnes žije celá „moderní“ fyzika:

Ve 40. letech minulého století vědecká obec „vynalezla“ Temnou hmotu, aby objasnila, proč se vesmír nechová podle našich „standardních“ fyzikálních představ a vzorců.

Zpět však ke stáčení Merkurova perihelia:

Precesi Merkurova perihelia dnes „vysvětluje“ několik alternativních fyzikálních teorií. Paul Gerber měl svoji teorii, Albert Einstein měl svoji teorii, alternativní fyzici současnosti mají své teorie a samozřejmě i TČ představí v dalších kapitolách této knihy své vysvětlení.