3.5.4 SYMETRIE POHYBU = ZACHOVÁNÍ HMOTNÉHO STŘEDU
3.5.4 SYMETRIE POHYBU = ZACHOVÁNÍ HMOTNÉHO STŘEDU
Pohyb NENÍ relativní!
Ptolemaiův „hybridně slátaný“ model vesmíru nelze pokládat za rovnocenný s vizionářským dílem Koperníka. Tvrzení „Slunce se pohybuje kolem Země“ a „Země se pohybuje kolem Slunce“ nejsou totožná – v tom prvém je 0,5 % pravdy, to druhé je správné na 99,5 %:
Slunce je 333 000krát hmotnější nežli Země, a právě proto platí téměř na 100 %, že Země obíhá kolem Slunce. Ve skutečnosti se i Země snaží svou „nepatrnou“ hmotností ovlivnit trajektorii Slunce, ale hmotnost Země je natolik slabá, že ve skutečnosti pouze velmi slabě vychyluje Slunce z hmotného středu Sluneční soustavy (dále budeme používat zkratku SS). Ve výsledku tak obě nebeská tělesa obíhají hmotný střed SS – ani Slunce tudíž není v nehybném klidu, nýbrž i Slunce musí obíhat společný hmotný střed SS, který nelze zaměňovat za geometrický střed slunečního kotouče!
V reáliích naší Sluneční soustavy je totiž planet více a hmotnější planety vychylují Slunce mnohem výrazněji nežli naše malá planeta. Všechny planety, planetky, komety i naše centrální hvězda (Slunce) tak ve skutečnosti obíhají jeden veledůležitý a zcela reálný bod v prostoru – hmotný střed naší Sluneční soustavy. A tento fakt je zcela objektivní, nikoliv relativní! Více k tomuto fenoménu se dozvíte v kapitole Trajektorie Slunce, zatím ale nepředbíhejme:
Obrázek 117:
Slunce není, nebylo a nikdy nebude nehybným středem SS dle „heliocentrického“ modelu. Obrázek znázorňuje trajektorii Slunce v průběhu 179 let.
Lokálně izolovaná množina hmotných objektů se pohybuje symetricky vůči svému hmotnému středu – jde o její primární pohyb, nikoliv však pohyb jediný: Pro celou viditelnou část vesmíru platí, že jakákoliv lokálně izolovaná množina hmotných objektů vesmíru je součástí většího hmotného uskupení a tato posloupnost se v rámci vesmíru znovu a znovu opakuje:
• Naše planeta, Měsíc a tisíce umělých satelitů se pohybují vůči společnému hmotnému středu „Zemské soustavy“;
• Země, ostatní planety, Slunce, komety, asteroidy, … se společně pohybují vůči hmotnému středu naší Sluneční soustavy;
• Sluneční soustava spolu s dalšími miliardami hvězd (a jejich planetami) se pohybují vůči společnému hmotnému středu Mléčné dráhy (naší galaxie);
• Mléčná dráha spolu „blízkými“ okolními galaxiemi se pohybují vůči společnému hmotnému středu Místní skupiny galaxií;
• a dále analogicky stejný princip pro Nadkupu galaxií v Paně (Virgo Super-cluster);
• … a tak dále … a tak dále …
Veškerá hmota vesmíru se pohybuje vůči hmotnému středu vesmíru!
Nikdo netuší, jak veliký je náš vesmír – nevíme, jak velkou část celku mapují naše dalekohledy a radiové teleskopy. Vesmír a rozložení hmoty v něm nemáme smysluplně zmapované – tím pádem neznáme ani hmotný střed našeho vesmíru – hmotný střed universa. Kdybychom jej znali – měli bychom onen bájný „pevný bod“, onu univerzální vztažnou soustavu ve smyslu Newtonova absolutního pohybu (absolutního prostoru).
Výšeuvedené definice hovoří o lokálně izolovaných množinách hmotných objektů. Tato podmínka směřuje k tomu, abychom při zkoumání pohybových dějů vhodně stanovili zkoumanou množinu hmotných objektů – „lokální celek“. Několik myšlenek k osvětlení:
• Necháme-li „v prázdném prostoru“ hlubokého vesmíru (mimo dosah gravitačních polí) vybuchnout granát – půjde o téměř dokonale izolovanou množinu hmotných objektů. Tisíce úlomků původního celku odletí do prostoru svým „náhodným“ směrem, ale detailní výpočty by odhalily skutečnost, že v každém okamžiku takovéhoto experimentu je ono původní místo výbuchu (následně zející prázdnotou) reálným hmotným středem všech vzdalujících se úlomků. Hmotný střed granátu (ve formě „těžiště“ veškeré vzdalující se hmoty) bude i po výbuchu pokračovat ve své původní trajektorii vesmírem.
• Zachování hmotného středu Sluneční soustavy nebude „fungovat“, zahrneme-li do výpočtu pohybových rovnic pouze část Sluneční soustavy, a nikoliv celek. Vynecháme-li méně hmotnou součást (např. Pluto), bude chyba relativně malá, vynecháme-li hmotnější součást (např. Jupiter), bude chyba nepřehlédnutelná.
• Při horizontálním výstřelu z děla na Zemi – nelze za lokálně izolovanou množinu považovat pouhou soustavu děla a dělové koule. Při takovém pochybení bychom zaznamenali „nepochopitelně“ zakřivenou trajektorii koule a hmotný střed soustavy (dělo + koule) nezůstane zachován. Zachování hmotného středu bude v takovémto scénáři fungovat pouze tehdy, pochopíme-li, že lokálně izolovanou množinou je v tomto případě dělo, dělová koule i planeta Země a její gravitační pole!
Více objasníme v kapitole Gravitace.