ČASOVÁ OSA

Následuje „časová osa“, která přehledně (a stručně) zobrazuje historický kontext vývoje vědeckého poznání, v obsahovém rozsahu předchozích kapitol.

Barevně jsou zvýrazněna témata, s nimiž budeme v následujících kapitolách této knihy polemizovat či nesouhlasit:

–2500	Pojmy: délka, hmotnost, objem a čas Egypt 7 pohyblivých nebeských těles → 7 dní v týdnu Kruh se dělí na 360 stupňů, 60 minut a 60 vteřin Babylón
–2000	Země je kulatá Řecko
–600	Trojúhelník vepsaný do kružnice je vždy pravoúhlý; Thaletova věta Počátky trigonometrie – měření stínů předmětů, sluneční hodiny Thales z Miletu, Řecko
–550	Věta o pravoúhlém trojúhelníku: c2 = a2+b2 Pythagoras, Řecko
–450	Měsíc září světlem odraženým od Slunce Slunce je žhavě těleso, podobně jako hvězdy na obloze (jež jsou mnohem vzdálenější) Anaxagoras, Řecko
–400	Vše se skládá z nepatrných, neviditelných a nezničitelných atomů Demokritos, Řecko Číslice 1‒9 Základy aritmetiky Indie
–340	Nebeská tělesa vykonávají „dokonalé“ kruhové pohyby Vesmír vyplňuje všudypřítomný „éter“, jímž se šíří světlo (dnes říkáme vakuum) Vědecké poznání vychází vždy z prvotních axiomů (předpoklady, jež se nedokazují) Aristoteles, Řecko
–300	Země obíhá kolem Slunce (nikoliv Slunce kolem Země) Otáčení Země kolem osy definuje den Oběh Země kolem Slunce definuje rok Zjištěna poměrná velikost a vzdálenost Země, Měsíce i Slunce Aristarchos, Řecko Základní geometrická a matematická pravidla našeho světa (Euklidův prostor) Součet úhlu v trojúhelníku je vždy 180° V pravoúhlém trojúhelníku vždy platí Pythagorova věta Rovnoběžky se nikdy neprotnou Euklides, Řecko
–250	Těžiště tělesa Poznán silový princip páky π = 3,142 Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou rovnající se hmotnosti vytlačené kapaliny Archimedes, Řecko Absolutní velikost Země – poloměr i obvod Absolutní velikost Měsíce a jeho vzdálenost Absolutní velikost Slunce a jeho vzdálenost Katalog hvězd čítající 675 objektů Eratosthenes, Řecko
–150	Počátek trigonometrie – první tabulky trigonometrické funkce Zpřesnění vzdálenosti Měsíce (jen 10% chyba) Katalog hvězd čítající více nežli 850 hvězd Hipparchos
500	Funkce sinus a cosinus lineární i kvadratické rovnice π = 3,1416 Aryabhata, Indie
630	Číslice „0“ Brahmagupta, Indie
800	Ucelená učebnice algebry Al-Chorezmí, Persie
980	sinus, cosinus, tangens, cotangens (v jednotkové kružnici) Abu l-Wafa, Arábie
1000	Světlo se šíří konečnou rychlostí Tloušťka zemské atmosféry Alhazen, Arábie Absolutní velikost Země, s 1% chybou Al-Birúní, Persie
1545	Znovuobjevení, že Země obíhá kolem Slunce (nikoliv naopak) Koperník, Polsko
1584	Ani Slunce není středem světa – jen jedna z bezpočtu hvězd ve vesmíru Giordano Bruno, Itálie
1600	Upálení Giordana Bruna Svatou inkvizicí
1600	π = 3,14159265358979323846264338327950288 Ludolph van Ceulen, Německo
1609	Planety kolem Slunce obíhají po eliptických (nikoliv kruhových) drahách Rychlost planet je proměnnou (eliptickou) funkcí, dle vzdálenosti od středu Zdokonalení dalekohledu a jeho astronomické využití Kepler, Německo
1610	Tělesa setrvávají ve svém pohybovém stavu – zákon setrvačnosti Princip relativity Rychlost volného pádu nezávisí na hmotnosti tělesa Pravoúhlý diagram pohybových dějů v = f(t) … … tečna ke křivce představuje zrychlení … plocha pod křivkou je dráha Zdokonalení dalekohledu a jeho astronomické využití Fáze Venuše Oběžnice (satelity) Jupitera Rotace Slunce Trvání kmitu kyvadla závisí na délce závěsu, nikoliv na hmotnosti či úhlu spuštění Harmonický pohyb kyvadla i planet způsobuje společný jmenovatel = GRAVITACE Gravitační síle podléhá vše pozemské (předměty, vzduch) i vše ve vesmíru (planety, hvězdy) Gravitace slábne se vzdáleností od centra Gravitační zrychlení na povrchu Země je 10 m/s2 Galileo, Itálie
1666	Gravitační síla klesá s kvadrátem vzdálenosti Zrcadlový dalekohled Světlo je vlnění (nikoliv proud částic) Hooke, Anglie
1676	Korektní metoda určení rychlosti světla (s 26% chybou) Ole Roemer, Dánsko
1676	Diferenciální počty: integrály a derivace Kinetická energie Binární (dvojková) číselná soustava Návrh počítacího stroje π = 4 × ( 1/1 ‒ 1/3 + 1/5 ‒ 1/7 + 1/9 … ) Leibniz, Německo
1678	Světlo je vlnění (nikoliv proud částic) Moment setrvačnosti Kyvadlové hodiny Huygens, Holandsko
1687	Světlo je proud částic (nikoliv vlnění) Zákon síly F = m a = dp/dt = d(m v)/dt Zákon zachování hybnosti Zákon akce a reakce Gravitační zákon F = (G M m)/r2 Diferenciální počty: integrály a derivace Newton, Anglie
1729	Hvězdná aberace potvrdila pohyb Země vůči stálicím ve vesmíru Zpřesnění rychlosti světla (s 0,5% chybou) James Bradley, Anglie
1748	Výpočet trigonometrických funkcí (nekonečné řady) Výpočet „Eulerova čísla“ jako funkce Rozvoj matematiky Leonhard Euler, Švýcarsko
1755	Mléčná dráha je jen jednou z mnoha galaxií ve vesmíru Kant, Německo
1761	Přesný chronometr (nepřesnost jen 11 s/rok) John Harisson, Anglie
1782	Poprava poslední „čarodějnice“ v Evropě (Anna Göldi) Švýcarsko
1789	Coulombův zákon (určuje sílu elektrických nábojů) Coulomb, Francie
1798	Hmotnost Země Mz = 6,1024 kg Gravitační konstanta G = 6,7·10‒11 N·m2/kg2 Cavendish, Anglie
1838	Vzdálenost jedné z nejbližších hvězd (61 Cygni) je 1,1014 kilometrů
1842	Zákon zachování energie Mayer, Německo
1851	Pohyb kyvadla a gyroskopu je setrvačný vůči vesmíru (nikoliv vůči Zemi) Foucault, Francie
1865	Rovnice elektromagnetismu Permitivita Permeabilita Rychlost světla je dána permitivitou a permeabilitou prostředí Maxwell, Anglie
1899	Energie světla je dána jeho frekvencí (respektive vlnovou délkou) E = h f Planckova konstanta h = 6,626·10‒34 J·s Planck, Německo
1905	Princip relativity Rychlost světla je pro všechny pozorovatele konstantní Dilatace času Kontrakce délek Dualita světla (vlnově-částicový charakter) Einstein, Německo
1907	Čas je čtvrtým rozměrem reálně existujícího časoprostoru Minkowski, Polsko
1909	E = m c2 Kaufmann + Planck + Einstein, Německo
1916	Volný pád je stavem beztíže Princip ekvivalence: Gravitační a setrvačné síly jsou nerozlišitelné Časoprostor je zakřivený Hmota zakřivuje časoprostor V silnějším gravitačním poli plyne čas pomaleji Einstein, Německo Schwarzschildovo řešení Einsteinových rovnic Schwarzschild, Německo
1924	Kant měl pravdu! Ve vesmíru je mnoho galaxií (nejen Mléčná dráha) Hubble, USA
1927	Teorie Velkého třesku Friedmann, Rusko
1929	Vesmír se rozpíná – vzdálenější galaxie se vzdalují rychleji Hubble, USA
1933	Temná hmota Zwicky, Švýcarsko
1967	Černé díry jsou skutečností Hawking, Anglie
1998	Temná energie Turner, USA

Zpět na Obsah

Pokračovat ve čtení