KEPLER – MUŽ, KTERÝ OBJEVIL ELIPSY

Johannes Kepler (1571‒1630) byl německým matematikem a astronomem. Kepler po smrti Tycha Brahe převzal jeho „úřad“ a stal se císařským astrologem a matematikem.

Kepler využil přesných dat svého předchůdce, Koperníkovu teorii a aplikoval na tato výchozí data své matematické nadání. V roce 1609 slaví jeho exaktní přístup úspěch a Kepler publikuje svůj slavný pražský spis Astronomia nova, který vejde ve známost jako Keplerovy zákony, jež říkají (zjednodušeně) toto:

• Planety obíhají kolem Slunce nikoliv po dokonalých kružnicích, ale po eliptických drahách.

• Rychlost oběhu planet není konstantní – mírně se mění dle přesných zákonitostí – blíže ke Slunci planety zrychlují, vzdalujíce se zpomalují.

• Druhé mocniny oběžných dob jsou úměrné třetím mocninám velkých poloos (tento zákon Kepler publikoval až v roce 1619).

Genialita Keplerovy práce opět narazila na řadu odpůrců:

Je třeba si uvědomit, že dokonalosti tvaru kružnice se astronomie nehodlala vzdát. Velkou roli zde hraje i skutečnost, že eliptická zploštělost drah planet v naší sluneční soustavě je velmi malá (menší nežli 99:100).

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Kepler dospěl ke zjištění eliptických oběžných drah právě na základě astronomických pozorování. Matematicko-fyzikální důkaz fenoménu elips podal až později Sir Isaac Newton.

Astronomická pozorování v následujících letech dala záhy Keplerovi za pravdu. Zpřesňující se astronomická data prokázala, že pohybové rovnice planet na bázi kružnic již nedokázaly nová pozorování vysvětlit.

Keplerovy zákony o eliptických drahách byly záhy potvrzeny s pomocí vynálezu, který odstartoval novou éru zkoumání podstaty světa a vesmíru – právě Kepler patřil mezi první učence, kteří použili dalekohled ke zkoumání hvězdné oblohy, spolu s Galileem (oba učenci byli v písemném styku). Oba taktéž přispěli ke zdokonalení konstrukce dalekohledu!

Kepler byl také jako první nositel myšlenky, že planety na oběžných drahách kolem Slunce drží nějaká neznámá centrální síla, která klesá se vzdáleností od Slunce – matematicky však tuto závislost kvantifikovali až jeho následovníci – Robert Hooke a Sir Isaac Newton.

I Kepler musel během svého života svádět boj s církevní inkvizicí:

Keplerova matka byla (ve svých sedmdesáti letech!) obviněna z čarodějnictví a uvězněna. Kateřina Keplerová byla prostá žena, jež sama vychovala 4 děti a „čarodějné“ praktiky spočívaly maximálně tak v přírodním léčitelství. Ostatně – tehdejšímu církevnímu honu na čarodějnice padlo za oběť v Evropě odhadem asi 50 tisíc žen (poslední „čarodějnice“ byla v Evropě popravena v roce 1782)!

Kepler se osobně účastnil obhajoby matky a po 14 měsících věznění dosáhl jejího propuštění. Proces jej však vyčerpal finančně i psychicky.

V závěru svého života tak Kepler (pod ochranou knížete Albrechta z Valdštejna) vydal „již jen“ astronomické tabulky umožňující výpočet pohybu nebeských těles – tzv. Rudolfinské tabulky, které dávaly nejpřesnější předpovědi trajektorie planet ještě sto let po Keplerově smrti!

Jakožto protestant musel být Kepler pohřben za zdmi města (Regensburg) jako jiní „obyčejní“ lidé. I Kepler se stal uctívaným velikánem vědy až po své smrti. Keplerovy spisy později koupila ruská carevna Kateřina II., nyní jsou uloženy v Petrohradě.