LEONARDO DA VINCI A POČÁTEK RENESANCE
„Špatný žák, který nepřevyšuje svého mistra.“
Leonardo Da Vinci
Kdo jiný by mohl lépe vystihnout podstatu renesanční osobnosti? Až osobou da Vinciho se totiž evropská věda vrací na scénu:
Leonardo da Vinci (1452‒1519) je světoznámou ikonou – učencem v mnoha oborech. Leonardo byl téměř vším – malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér – vědec i umělec v jedné osobě. V kontextu této knihy se však budeme věnovat pouze Leonardově přínosu na poli astronomie a mechaniky:
Leonardo vysvětlil volný pád jako rovnoměrně zrychlený pohyb – způsobený působením gravitace.
Gravitaci samotnou přirovnával k působení magnetů – správně pochopil, že zdrojem gravitační síly jsou předměty samotné. Leonardo uvažoval, že by bylo možné udělat díru napříč zeměkoulí. Kámen vhozený do díry by pádem zrychloval, proletěl středem Země, následně zpomaloval – kdyby nebylo odporu vzduchu, mohl by takový kámen létat (kmitat) tam a zpět k protilehlým okrajům Země věčně – myšlenka na perpetuum mobile.
Na svou dobu zcela geniální pochopení principů gravitace! Analytický popis takovéhoto scénáře dal o dvě století později až Isaac Newton!
Obrázek 23:
Leonardovy technické skici jsou zároveň uměleckým dílem.
(zdroj: Flickr; Special Collections Toronto Public Library)
Leonardo byl údajně přesvědčen, že nikoliv Země, ale Slunce je středem světa a že Měsíc svítí odraženým světlem Slunce. Dospěl ve svých úvahách k principiálně korektním pojmům: síla, moment síly a práce (ve smyslu energetické náročnosti).
Pohyb vnímal Leonardo za příčinu světa i všeho živého. Za primární pohyb považoval pohyb vlnový! Popsal princip vlnění vodní hladiny a byl přesvědčen o tom, že stejným principem se šíří prostorem i zvuk, světlo, magnetizmus, a dokonce i myšlenky!