Lesk a bída moderní fyziky

Přemýšlivý a vnímavý čtenář si již možná během předchozích kapitol uvědomil, že poznání je napříč dějinami vždy pouze částečné. Větu „Názor na fungování světa se mýlí!“ mohl v dějinách vyslovit zcela oprávněně každý myslitel. Podobné konstatování by „sedělo“ Thaletovi, Aristotelovi, Koperníkovi, Galileovi, Newtonovi i Einsteinovi.

Proč by však měl tento „princip omylnosti“ končit právě u Einsteina?

Proč by měla být právě ta „naše soudobá“ fyzika onou kýženou finální pravdou?

Buď jsme děti štěstěny, jež se vzácnou shodou okolností narodily právě v okamžiku, kdy jsme jako lidstvo úspěšně prohlédli mlhou neznámého a završili poznání našeho světa … anebo jsme ve stejné situaci jako stovky generací před námi a záleží jen a jen na nás, zda posuneme poznání světa opět o krok kupředu.

Který scénář se zdá být pravděpodobnější?

Která varianta se Tobě – zvídavému člověku – více zamlouvá?

V minulých kapitolách jsme společně prošli úchvatným příběhem badatelů, kteří jako jednotlivci museli vždy znovu a znovu čelit „oficiálnímu vědeckému názoru“ své doby. Pokaždé bylo něco, s čím se nemohli vnitřně ztotožnit – viděli „chybu“ v obecně přijímaných názorech na fungování světa – a následně našli „krásnější“ či „smysluplnější“ obraz vesmírného řádu.

Kniha, kterou držíte v ruce, vznikla právě proto, aby zvídavému člověku přiblížila svět současných omylů a „podezřelých“ myšlenek v moderní fyzice. Ve třetí (závěrečné) kapitole se následně pokusíme nabídnout lepší (méně kontroverzní) filosofii fungování světa a okolního vesmíru.

A protože fundamentálním principem nové teorie je korektní uchopení „času“, má tato kniha stejný název jako předkládaná fyzikální teorie – Teorie času.

V dalším textu budeme název „Teorie času“ zpravidla nahrazovat zkratkou TČ.

V minulé kapitole tato kniha zřetelně označila na „časové ose“ ty poznatky z oblasti fyziky, jež považuje buď za kontroverzní, nebo zcela mylné.

Ano – právě Einsteinova Teorie relativity bude v následujících kapitolách hlavním terčem kritiky.

A zde je třeba zdůraznit, že cílem TČ není zpochybňovat Einsteinova génia či jeho přínos světové vědě.

Ani Einstein však nebyl neomylný, a přestože na základě jeho teorie byly některé fyzikální jevy úspěšně kvantifikovány, fundamentální principy jeho teorie jsou natolik kontroverzní, že společně s jistým pokrokem … přinesla Teorie relativity fyzice zároveň i úpadek a dogmatismus.

Relativismus zasel do fyziky princip, který v mnoha ohledech devalvoval vědecký přínos Einsteinových předchůdců.

Filosofie relativismu prokazuje od počátku 20. století mimořádnou životaschopnost. Ve skutečnosti jde přitom o „axiom“, který napadá základní principy vědeckého myšlení.

Je snad relativita víc než logika?

Vzhledem k výšeuvedenému – bude pro další část knihy užitečné, když si se čtenářem dohodneme následující syntaxi – jež přehledně rozdělí publikované matematické vztahy na korektní, nekorektní a přibližně korektní:

• korektní matematické vztahy budeme i nadále označovat modře – např. 1+1=2

•nekorektní matematické vztahy budeme označovat magentou – např. 1+1=3

•vztahy, které platí pouze přibližně či pouze na úzkém definičním oboru, budeme označovat šedivě – např.

V drtivé většině případů půjde o vztahy Newtonovské fyziky, která sice přinesla spolehlivý matematický aparát i pro lety do vesmíru – pro vysoké rychlosti (kde se již znatelně projevuje geometrie časoprostoru) však generuje pouze přibližné výsledky.