OBDOBÍ TÁPÁNÍ

Období v rozmezí cca 250 př. n. l. až 1514 lze považovat (v rámci evropské civilizace) za „období temna“:

Svět se vytrvale držel myšlenky Země ve středu vesmíru a ani občasné nesrovnalosti na nebeské obloze nemohly na tomto názoru nic změnit. Odpovědi na otázky o podobě našeho světa navíc získaly v onom dlouhém mezidobí významný náboženský rozměr – především křesťanství mělo ve věci jasno a nehodlalo s nikým o těchto otázkách diskutovat.

„Vším co se hýbe – pohybuje něco jiného“ je výrok připisovaný Aristotelovi. Tento výrok v dobách středověku posloužil církvi (spolu s dalšími názory Aristotelovy filosofie) k vytvoření rigidní teologické vědy a dogmatických učení.

Jak je možné, že Aristotelova „kosmologie“ tak dlouho ovlivňovala myšlení v Evropě?

Mimo jiné i proto, že ve středověké Evropě jen málokdo ovládal matematiku. Aristotelova věda se obešla bez složité matematiky, vše vysvětlovala obrazně a byla tak přístupná i matematickým nevzdělancům.

1.14.1 PTOLEMAIŮV GEOCENTRICKÝ HYBRIDNÍ MODEL

Astronomická pozorování té doby samozřejmě vykazovala jisté nesrovnalosti – především u dobře viditelných planet naší Sluneční soustavy (Mars, Jupiter, Saturn, …). Dráha těchto planet po obloze byla vzhledem k planetě Zemi značně nepravidelná (což by býti nemělo, kdyby tyto planety obíhaly kolem středobodu světa), nicméně doboví učenci nalezli řešení těchto nevysvětlitelných (retrográdních) pohybů planet s pomocí Ptolemaiovského modelu vesmíru.

Klaudios Ptolemaios byl řecký astronom tvořící cca roku 140.

Ptolemaios vytvořil jakýsi „hybridní“ systém našeho světa, který zachoval Zemi v centru universa a zároveň nabídl „objasnění“ podivných (nepravidelných) pohybů planet.

Systém „pomocných“ kružnic (epicyklů), po nichž se měly planety pohybovat v rámci svých primárních oběžných drah, sice na nějaký čas „vyřešil“ problém s geocentrickým modelem, nicméně šlo o pouhou „berličku“ – odklad skutečného řešení (a korektního vysvětlení nebeských jevů).

V rámci objektivity je nutno přiznat Ptolemaiovi lví zásluhy na vytvoření (na danou dobu) velmi přesného modelu nebeské mechaniky. V této snaze Ptolemaios opět posunul znalosti trigonometrie – vytvořil nejpřesnější tabulky funkce sinus své doby.

Církev podporovala ptolemaiovský systém a v tomto ohledu je třeba zdůraznit, že katolický geocentrismus se nesmí zaměňovat s myšlenkou „placaté Země“, kterou církev (navzdory pověrám) nikdy nepodporovala.

Kromě geocentrismu zavedla církev i „Jeruzalém-centrismus“ – na dobových mapách muselo být Město Davidovo vždy v centru světa!

V dané době byla teologie „matkou“ všech věd, učenci hledali pravdu především v Písmu a až na pár výjimek byl proto vědecký pokrok středověku jen velmi pozvolný.

1.14.2 ROGER BACON

V kontextu této kapitoly by však bylo nespravedlivé nezmínit následující jméno:

Roger Bacon (cca 1250) byl anglický „encyklopedista“, filosof a přírodovědec. Formuloval správně základní zákony optiky a byl přesvědčen o konečné rychlosti šíření světla. Bacon předpověděl mnoho pozdějších vynálezů lidstva (automobily, motorové lodě, letadla i ponorky).

Osvícený Bacon samozřejmě „narazil“ na odpor církve, neboť jeho vědecké názory se dostávaly příliš často do střetu se scholastikou (dobovým církevním učením). Závěr svého života proto Bacon strávil ve vězení.

Významnější pokroky v chápání zákonitostí vesmíru přineslo až období renesance. Evropa vynalezla v roce 1465 knihtisk (Čína, Korea a Japonsko již o cca 700 let dříve!), a vzdělanost tak bylo možné rychleji šířit a sdílet. Nepředbíhejme však v historii – Evropa si musí prožít své období temna …

Prozatím nahlédněme raději jinam – centrum vědeckého pokroku se totiž přeneslo do Asie: