ROBERT HOOKE
Robert Hooke (1635‒1703) byl vpravdě „renesančním“ mužem Anglie. Bez nadsázky můžeme tohoto polyhistora označit za „da Vinciho“ šestnáctého století.
Byl prvním badatelem, který používal mikroskop (vlastní konstrukce) k vědeckým účelům. Objevil a pojmenoval „buňku“ jako základní stavební součást živých organismů. Díky jeho pracím při kategorizaci zkamenělin bývá Hooke označován za zakladatele paleontologie, navíc Hooke (jaksi mimochodem) formuloval principy evoluce (před Darwinem).
Hooke vynalezl irisovou clonu (součást většiny dnešních objektivů) i zaměřovací kříž v optických přístrojích (ten najdeme ve fotoaparátech i dalekohledech). Zkonstruoval zrcadlový dalekohled.
Šíření světla definoval jako formu vlnění (na rozdíl od Newtona, zastánce částicového charakteru světla). Vynalezl i zkonstruoval „hodinový nepokoj“ – pohon všech mechanických kapesních hodinek i přenosných hodin. Zhotovil první rtuťový barometr i anemometr (měřič větru).
Hooke taktéž experimentoval s marihuanou a opiem, a to sám na sobě – především opium se později podepsalo na Hookeově předčasné smrti.
V oblasti mechaniky a zákonů vesmíru Hooke formuloval princip setrvačnosti – tělesa se pohybují rovnoměrným přímočarým pohybem, dokud jej vnější síla nedonutí pohyb změnit. Formuloval taktéž v roce 1666 (ještě před Newtonem!) základní principy gravitace:
• Všechna hmotná tělesa se navzájem přitahují.
• Přitažlivá síla roste s hmotností těles, klesá s kvadrátem vzdálenosti (je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti).
• V důsledku výšeuvedeného – nebeská tělesa se nepohybují přímočaře, ale opisují kružnice, elipsy a jiné kuželosečky.
Historici a fyzikové vedou často spory o tom, nakolik se Newton inspiroval poznatky Hookea při formulaci svých pohybových zákonů (je známo, že Hooke dopisem informoval Newtona o svých názorech). Realitou však zůstává, že teprve Newton dal gravitaci exaktní matematický aparát a metodickou formulaci.
Ke škodě vědy – oba géniové prožili zbytek života ve vzájemné vědecké i lidské nevraživosti a historici dokládají, že v tomto ohledu padá větší díl viny na hlavu Newtona.