TEMNÉ SÍLY?

Tam, kde končí znalost člověka, nastupují temné síly!

Kdykoliv si lidé neuměli vysvětlit nějaký přírodní jev – hledali příčinu v něčem tajemném, nadaném neobvyklými vlastnostmi – mimo pořádek poznaných přírodních zákonů. Z etymologického hlediska je zajímavé, že tajemným fenoménům lidé rádi přiřazují přívlastky „temný“ či „černý“:

Proto se tajemný svět nejčastěji hemží mocnými černými královnami, černokněžníky, černými anebo temnými rytíři – temnými silami obecně. Do této skupiny „nadpřirozených“ sil je nutné zahrnout i Černé díry, Temnou hmotu a Temnou energii. Ve všech případech jde o totéž – našli jsme pojmenování pro něco, čemu nerozumíme!

Nechápeme gravitaci! Netušíme podstatu balistické křivky (zakřivený časoprostor podstatou není). Neznáme skutečnou příčinu, proč hmota přitahuje jinou hmotu, proč se de facto nikde ve vesmíru objekty nepohybují „rovnoměrným přímočarým pohybem“!

Máme sice teorii gravitace, avšak snažíce se ji „polapit“ do relativně jednoduché analytické matematiky (Keplerova úloha vedoucí k elipsám) – zjednodušujeme či „zanedbáváme“ příliš a podstata nám uniká:

Kolem roku 1610 Galileo formuloval první podobu gravitačního zákona. Galileo poznal, že:

• rychlost gravitačního pádu nezávisí na hmotnosti

• gravitační zrychlení na Zemi je konstantní

• konstantu určil Galileo na hodnotu g = cca 10 m/s2

• rychlost pádu z výšky (h) se dle Galileova gravitačního zákona vypočte vzorcem:

ggravitační zrychlení (g ≅ 10 m/s²)

hvýška, z níž se volný pád odehrává (m)

Pro další století zůstalo otázkou: Co vyjadřuje ona konstanta „g“? Co se za ní skrývá? A proč je hodnota zrychlení taková, jaká je? Jde o opravdovou konstantu, která je konstantní kdekoliv a kdykoliv?

Odpověď podal až Newton roku 1687. Newton postoupil o další krok v poznání gravitačního zákona:

• gravitační působení klesá s kvadrátem vzdálenosti

• gravitační zrychlení tudíž není konstantní, ale je dáno hmotností planety a klesá s kvadrátem vzdálenosti od jejího středu

• gravitační zrychlení na povrchu planety tedy ve výsledku závisí na hmotnosti i poloměru planety a na (nové) gravitační konstantě G

• rychlost pádu z výšky (h) se dle Newtonova gravitačního zákona vypočte vzorcem:

Mhmotnost Země (kg)

rpoloměr Země (m)

Ggravitační konstanta (G ≅ 6,7·10^‒11 N m²/kg²)

hvýška, z níž se volný pád odehrává (m)

Newton pochopil, že gravitace je složitější, nežli uvažoval Galileo – že Galileův vzorec by ve větší vzdálenosti od naší planety nefungoval, že konstanta „g“ v Galileově vzorci není skutečnou konstantou, nýbrž je dána obecnějšími parametry planety Země:

Newton zobecnil Galileův vzorec, objasnil jeho konstantu (g), ale zavedl konstantu novou – gravitační konstantu (jejíž hodnotu prvně stanovil až Cavendish po 100 letech, spolu s určením hmotnosti Země).

Newton postoupil o krok dál na cestě poznání gravitace. Ani on však nedošel na konec. I v případě jeho vzorce je nutné se znovu ptát, co vyjadřuje ona gravitační konstanta (G)?

Co se za ní skrývá? A proč je hodnota konstanty taková, jaká je? Jde o opravdovou konstantu, anebo ji lze nějak fyzikálně „eliminovat“?

I současná věda musí pochopit, že gravitace je (opět) o něco složitější, nežli uvažoval Newton, že konstanta „G“ v jeho vzorci není skutečnou konstantou, nýbrž je její velikost dána neschopností lidstva zavést smysluplný systém fyzikálních jednotek – bude dovysvětleno dále.

Newton rozklíčoval tajemné pozemské gravitační zrychlení a ukázal, že za jeho zdánlivou konstantní hodnotou se skrývají fyzikální vlastnosti planety Země (hmotnost, poloměr) a tajemná gravitační konstanta G. Úkolem opravdových vědců je rozklíčovat tajemnou gravitační konstantu G a zjistit, co se za ní skrývá! Proč?

Vše nasvědčuje tomu, že i v rámci naší galaxie (Mléčná dráha) je hodnota gravitační konstanty řádově stejná. Je však skutečně zcela konstantní i v jádru naší galaxie? A jaká je její hodnota na prahu viditelného vesmíru?? Mění se nějak gravitační konstanta v čase (v souvislosti s rozpínáním vesmíru)???

Galileo objevil gravitační zákon a konstantu, které fungují na naší planetě.

Newton objevil gravitační zákon a konstantu, které fungují v naší Sluneční soustavě a pravděpodobně i v naší galaxii. O tom, co gravitační konstantu (G) definuje, však nevíme nic!

Pakliže astronomická pozorování neodpovídají námi formulovaným a zjednodušeným zákonům – svádíme to na Temnou hmotu:

„Naše matematické vzorce i vzorce uvažování jsou jistojistě v pořádku, ale nějaká temná síla nutí hmotu v galaxiích pohybovat se rychleji, než odpovídá našim vzorcům.“

Nikde však nejsou „hmatatelné“ důkazy Temné hmoty – tato prapodivná látka není viditelná zrakem, optickými teleskopy ani radioteleskopy – není zjistitelná jakýmikoliv technickými prostředky, neinteraguje s „naší“ hmotou – je tvořena nějakými neznámými záhadnými částicemi – pro které jsme již pohotově vynalezli pojem (WIMP).

Temnou hmotu stvořilo lidstvo!

Temná hmota reálně neexistuje. Temná hmota je „prázdná“ neviditelná hmotnost, kterou „vědci“ umisťují virtuálně do galaktického prostoru takovým způsobem, aby se okolní reálná hmota pohybovala podle našeho aktuálního gravitačního zákona – onoho zákona, který jsme si však kvůli matematickému řešení významně zjednodušili a vše řešíme per partes (po částech) na bázi Keplerových elips (respektive vše je zjednodušeno na homogenní radiální pole).

Jak naivní!

Lidský „vynález“ Temné hmoty představuje definitivní rezignaci na vědecké myšlení a je výsměchem odkazu opravdových přírodovědců v naší historii.

Ve chvíli, kdy se smíříme s takovýmto „rozvojem“ fyziky, nastává nová Doba temna. Temná hmota zavádí do fyziky princip, který nahrazuje vědecké myšlení i vědeckou kreativitu – tento princip umí „vyřešit“ jakýkoliv fyzikální problém:

Nějaké odchylky v trajektorii planety? Proč bychom měli zdlouhavě hledat další (dosud nenalezenou) planetu, která odchylky způsobuje? Proč bychom měli přestat věřit na naše „posvátné“ elipsy? Může za to Temná hmota!

Definujeme vhodné místo v prostoru (tam ji virtuálně usadíme) a zkalkulujeme množství Temné hmoty (potřebnou hmotnost). Zpracujeme krásnou počítačovou animaci a pozveme novináře.

Jak snadné!

Stáčení Merkurova perihelia? Může za to Temná hmota!

Anomálie sond Pioneer na hranici Sluneční soustavy? Může za to Temná hmota!

Anomálie Saturnova perihelia? Na vině je samozřejmě opět ta „univerzální“ Temná hmota!

Nějaké objekty za drahou Pluta opět nerespektují Keplerovy zákony? Eliptická dráha není dokonalou elipsou a námi vykalkulované „poruchové funkce“ vlivem ostatních (nám známých) planet nestačí k vysvětlení dané anomálie?

Bude v tom ta zpropadená Temná hmota!

Zůstává otázkou, proč se Galileo s Newtonem tak namáhali s formulací svých zákonů gravitace? Mohli přeci použít princip temných sil:

Galileo by na Mount Everestu pravděpodobně naměřil menší gravitační zrychlení. Kdyby pozoroval svým dalekohledem trajektorii meteoritů dopadajících na Jupiter, naměřil by naopak zrychlení větší. Vše by mohlo elegantně objasnit „Temné zrychlení“, jež v různém množství umístíme do centra planet.

Galileo s Newtonem však takovýmto způsobem nepracovali!

„Hypotézy nevymýšlím.“ je lakonické vyjádření metody vědeckého uvažování, kterým Newton znovu a znovu zasazuje políček pseudovědeckému fantazírování.

Ve chvíli, kdy neznámé jevy začneme vysvětlovat pojmy Temná hmota, Temná energie či Černé díry … jsme na stejné lodi s tvůrci pohádek a všechny naše fyzikální problémy může stejně dobře objasnit Lord Voldemort, Darth Vader či Taťka Šmoula (byť Šmoula má nevhodnou barvu).