TRIUMF JEDNOTLIVCŮ A OMEZENOST CELKU

Vzdělaní Řekové – v osobách jmenovaných učenců – určili již před dvěma tisíci lety základní principy fungování vesmíru, vynalezli principy astronomických měření a vypočetli základní data velikosti a vzdálenosti nejdůležitějších objektů na obloze.

Učinili tak s pomocí matematických a geometrických zákonů, které formulovali velikáni tehdejší řecké společnosti. Základem těchto zákonů byla Euklidova geometrie (pravoúhlý 3D prostor), zejména matematika pravoúhlého trojúhelníku.

Tehdejší „oficiální“ řecká věda však nechtěla přijmout všechny nové myšlenky – některé byly příliš revoluční.

Co svět světem stojí – vědecká komunita jako celek mnohem raději lpí na „tradičních hodnotách“, je silně konzervativní a nemá ráda změny. Navzdory objevům jmenovaných velikánů – mnohé nové názory nezvítězily a byly vědeckými (filosofickými) kruhy nejprve odmítnuty a později zapomenuty.

Svět se tak na téměř dva tisíce let vrátil k zavedené představě, že Země je středem vesmíru, gravitace vyjadřuje obecnou tendenci věcí padat do středu světa (tedy ke středu Země), Měsíc i Slunce a několik nebeských objektů (planety, komety) obíhají kolem středu tohoto světa, přičemž hvězdy na obloze tvoří jakési věčně se otáčející pozadí vesmíru – nebeskou klenbu – jež je zároveň okrajem a koncem světa.

„Neměnné“ postavení hvězd bylo hlavním argumentem tehdejší vědy pro odmítnutí nových objevů. Buřičská myšlenka, že Země není ve středu vesmíru (obíhá kolem Slunce), totiž znamená, že při svém pohybu kolem Slunce by se mělo měnit i relativní postavení Země vůči hvězdné klenbě, což by se projevilo optickou paralaxou (zdánlivý posun hvězd) – nic takového však nebylo pozorováváno.

Zastánci nového (heliocentrického) modelu samozřejmě vysvětlení znali a správně argumentovali tím, že posuny v hvězdném postavení (astronomická paralaxa) nejsou během roku (oběhu Země kolem Slunce) měřitelné proto, že navzdory obrovským vzdálenostem (jež musí Země na cestě kolem Slunce urazit) – vzdálenosti ke hvězdám tvořícím nebeskou oblohu jsou mnohonásobně větší – a proto je relativní posun Země na cestě kolem Slunce vůči těmto hvězdám tak malý, že je neměřitelný.

Pravda byla příliš nová, příliš jiná, příliš revoluční! Svět se tudíž vrátil k zaběhlým představám a učenci po následující staletí a tisíciletí učili své žáky o geocentrismu – o tom, že Země je středem vesmíru.