ZEMŘEL GIORDANO BRUNO ZBYTEČNĚ?

Relativita je primárním a nejdůležitějším principem Einsteinovy teorie – relativita je přítomna v názvu teorie, v každé její myšlence a každém matematickém vzorci. Relativita je nejsilnějším argumentem Teorie relativity a v mnoha ohledech i argumentem nejslabším:

Einsteinova TR je založená na principu relativity – „Máme-li dvě soustavy relativně k sobě rovnoměrně se pohybující, pak nemá smyslu v mechanice se ptát, která z nich se pohybuje a která je v klidu.“ zní Einsteinův komentář k tomuto principu. Jde o evoluci „starého známého“ Galileova principu relativity:

• Loď se pohybuje vůči pevnině a pevnina se pohybuje zrovna tak vůči lodi.

• Vlak se pohybuje vůči nádraží a nádraží se pohybuje recipročně vůči vlaku.

• Letadlo se pohybuje vůči letišti a letiště analogicky vůči letadlu.

• Satelit (družice) se pohybuje vůči planetě Zemi a Země se pohybuje vůči satelitu.

• Veškerý pohyb je relativní … vše se tak relativně pohybuje vůči všemu.

STR přiřazovala princip relativity pouze inerciálním soustavám (setrvačně se pohybujícím), jež jsou však pouze teoretickým modelem – v reálném světě existují pouze s větší či menší mírou zjednodušení, respektive neexistují! OTR pak princip relativity rozšířila na jakékoliv pohybující se soustavy.

Otázkou zůstává, zda není celý princip relativity jen jedním velikým omylem teoretické fyziky – idealizovanou chimérou, jejíž důsledné zbožňování vede ve svém důsledku k nihilismu a bludnému kruhu. V reálném světě totiž pohyb relativní není:

I v případě Galilea šlo pouze o idealizovanou úvahu – Galileo i každý středověký námořník uměli samozřejmě reálně odpovědět na otázku, zda se pohybuje loď, či pevnina!

Nejen setrvačné síly, ale i kontext konkrétní fyzikální situace – umí rozhodnout o tom, kdo se pohybuje vůči čemu, respektive kdo má pohybu více:

Každý reálný veslař v reálném světě a na reálné veslici ví, že pohyb pobřeží vůči jeho lodi je pouze zdánlivý, zatímco pohyb jeho lodi vůči pobřeží je reálný (objektivní) – kritériem jsou zde setrvačné síly s každým záběrem vesla i pot na zádech veslařů a svalová únava – i hledisko „někdo zde evidentně platí účet za energii“ je jedním z projevů objektivního charakteru pohybových dějů.

A kdyby byl veslař zároveň nadšeným fyzikem (se sklonem k puntičkářství) – konstatoval by, že objektivně se na 99,9999999999999999999999 % pohybuje loď, zatímco oním nepatrným zbytkem se pohybuje pevnina (s celou planetou). Spočítal by, že s každým záběrem vesla se jeho loď přemístí v prostoru o několik metrů, zatímco úhrnná hmota zeměkoule se nepatrně pohne opačným směrem o miliontiny miliontin milimetru – přičemž společné těžiště loďky a Země zůstává nehybné – stejně nepatrné protipohyby vykonává těžiště naší planety například i při poskakování člověka na trampolíně, v harmonii s poskakujícím – vždy tak, že společné těžiště je neměnné!

Reálně se samozřejmě nepohybuje celá planeta, ale pouze část její hmoty (voda či horniny). I tento přesun hmot však nepatrně pohybuje těžištěm samotné planety!

Aby se něco pohybovalo směrem tam, musí se jiná hmota pohybovat směrem opačným! K pohybu obojího je třeba energie a někdo musí za tuto energii zaplatit (svou vlastní energií). Proto je souhrnná hmotnost spalin hoření proudového motoru vždy nepatrně nižší nežli původní hmotnost paliva. Proto veslař po náročném tréninku trochu zhubne, zatímco pozorovatel dřepící na pobřeží nikoliv!

V reálném světě i malé dítě ve vlaku ví, že nádraží odjíždí pouze „jako“, a mozek se nechá zmást jen na vteřinku. Lidé v letadlech jsou z objektivního důvodu mnohem více nervózní nežli ti čekající na letišti.

Každý astronaut na vesmírné stanici (ISS) by vás nechal prohlásit za blázna, kdybyste mu vytrvale opakovali, že on na ISS je v klidu, zatímco kolem ISS vytrvale obíhá Země, a navíc musí Země zároveň obíhat i další stovky jiných satelitů na oběžné dráze (pokaždé jinou rychlostí).

V reálném světě se principu relativity nedovoláte!

Zapíchnete-li nožem v hospodské rvačce svého soka, princip relativity vám v obhajobě nepomůže. Můžete sice soudu tvrdit, že Einstein již v roce 1905 dokázal, že pohyb je relativní – nelze tedy objektivně určit, zda se nůž pohyboval vůči sokovi, nebo sok vůči noži …, že pohybující se sebevrah sám napíchl své tělo na nehybný nůž – takovéto obhajobě se však všichni pouze zasmějí a soud hravě dokáže objektivně dovodit, kde je pravda – který pohyb je v reálné hospodské rvačce skutečný a který pouze zdánlivý.

Einsteinem „svatořečený“ princip relativity je obrovský krok zpět – pro celou fyziku. Postulát namísto důkazů! Dogma namísto hledání odpovědí. Glorifikovaný princip, který po celé století mate lidský úsudek a neúnavně generuje nové a nové paradoxy. Nezastaví se před ničím:

Einstein ve svých relativizovaných postojích zpochybnil téměř vše:

Ve jménu principu relativity označil Ptolemaiův model vesmíru (Slunce se otáčí kolem Země) i model Koperníkův (Země se otáčí kolem Slunce) za rovnocenný – oba scénáře dle Einsteina popisují nebeské jevy stejně korektně!

Ve své knize Fyzika jako dobrodružství poznání (1938) si Einstein klade otázku:

„Můžeme opravdu vybudovat relativistickou fyziku, v níž není místa pro absolutní pohyb, v níž je všechen pohyb pouze relativní?“

… Einstein totiž hledal relativistické řešení obecné – které bude platit nejen pro pohyby setrvačně rovnoměrné, ale pro pohyby libovolné – pro každého pozorovatele, ať již bude jeho pohyb jakýkoliv …

„Pak bychom byli schopni užít stejných přírodních zákonů pro jakoukoliv souvztažnou soustavu a minulý prudký spor mezi názorem Ptolemaiovým a Koperníkovým by byl úplně bezvýznamný – obě věty „Slunce stojí pevně a Země se pohybuje“ i „Slunce se pohybuje a Země stojí pevně“ by byly pouze dvěma konvencemi … obou by mohlo být použito stejným právem.“

„To je opravdu možné,“

… uvedl Einstein v knize popularizující jeho teorii.

Ve smyslu výšeuvedeného se však nelze ubránit dojmu, že se princip relativity začal projevovat poněkud „patologicky“ vůči fyzice jako celku, jejímu historickému kontextu i velikánům v jejích dějinách:

Pohyb je relativní! Ať již jde o jakýkoliv pohyb (libovolného objektu ve vesmíru) – nemá smysl pátrat po zdroji pohybové energie – po příčině takovéhoto pohybu – takové pátrání postrádá smysl, neboť každý pohyb je pouze zdánlivý – je relativní!

Deklarujíc, že se odvolává na Galileův princip relativity – TR prohlašuje geocentrický i heliocentrický model Sluneční soustavy za rovnocenný!

Není to tak trochu „nefér“ vůči Galileovi?

Přestože se Galileo skutečně zabýval myšlenkou, zda námořník v podpalubí může, či nemůže zaregistrovat pohyb lodi – zcela evidentně pro něj existovala objektivní hlediska pohybu – v reálném světě Galileo nepovažoval pohyb za relativní! Absolutní hlediska pohybu hrála pro Galilea vždy primární roli:

Většina slovutných předchůdců Einsteina se (dle TR) mýlila (anebo se snažila zbytečně):

Veškerá bádání o uspořádání vesmíru byla marná. Einstein „vynalezl“ fyzikální model světa, v němž nezáleží na tom, zda se Země pohybuje kolem Slunce, či Slunce kolem Země – dokonce ani nemá smysl si podobnou otázku klást!

Aristarchos, Koperník, Kepler, Galileo, Newton, … ale i Aristoteles, Ptolemaios či Svatá církev a její kardinál Bellarmino – ti všichni měli „svou“ pravdu – heliocentrický i geocentrický model vesmíru jsou oba stejně korektní – jde jen o úhel pohledu – pohyb je totiž relativní …

K tomu všemu je relativní například i vzdálenost ze Země na Měsíc či délka metrové tyče:

V encyklopediích sice píšeme, že Měsíc je vzdálen přibližně 380 tisíc kilometrů, ale pro někoho jiného může být tatáž vzdálenost třeba i o 50 % kratší. Stejně tak metrový etalon (vyrobený ze speciální tvarově stálé slitiny) může být za určitých okolností dlouhý pouze 10 centimetrů … Nejen pohyb je totiž relativní!

Suma sumárum:

Einsteinovi se sice podařilo „vysvětlit“ Michelson/Morley experiment … ale jak má učitel mechaniky vysvětlit svým žákům vše zbývající?