GRAVITACE
Znovu připomínáme, že TČ definuje množství hmoty primárně pojmem energie, značíme E, jednotkou je kg – namísto tradičního pojmu hmotnost (m či M)!
V závěrečných kapitolách dokonce zavedeme (z důvodů dalšího zjednodušení) zcela novou jednotku energie, kterou „pracovně“ nazveme spacegram (sg).
3.6.1 GRAVITAČNÍ ZÁKON SYMETRICKÉHO POHYBU
GZSP:
Hmota objektů není prostorově ohraničená – hmota každého objektu prostupuje ve formě gravitačního pole celým vesmírem.
Hmota generuje v prostoru gravitační potenciál, který klesá nepřímo úměrně vzdálenosti. Tento gravitační potenciál indukuje v okolních hmotných objektech kinetickou energii, respektive indukuje jejich pohyb. Tomuto jevu říkáme gravitace.
V důsledku gravitace se lokálně izolované objekty pohybují 4D Euklidovským prostorem symetricky vůči společnému hmotnému středu, který je zachováván.
3.6.1.1 ROZŠÍŘENÉ ZNĚNÍ ZÁKONA
Zákon symetrického pohybu (SZP) je vlivem gravitace doplněn a „komplikován“ těmito skutečnostmi:
• Hmotné objekty nejsou fakticky prostorově ohraničené – hmota (energie) každého objektu je ve formě gravitačního pole distribuována po celém vesmíru (byť s klesající intenzitou).
• Vesmírné vakuum tudíž nelze považovat za „prázdnotu“.
• Každý hmotný objekt generuje v prostoru gravitační potenciál, klesající nepřímo úměrně vzdálenosti, indukující okolním objektům kinetickou energii, respektive pohyb, který probíhá symetricky vůči společnému hmotnému středu.
• Indukovaná kinetická energie tak dynamicky ovlivňuje množství hmoty (tedy energie) jednotlivých objektů (podléhajících lokálnímu gravitačnímu potenciálu), respektive veličinu, kterou historicky označujeme pojmem hmotnost (∆E = ∆m).
• Vlivem 4D časoprostoru naměří pohybující se objekty disproporce v časech i rychlostech pohybu vůči společnému barycentru (i vůči sobě navzájem) – dle Zákona 4D prostoru.
• Gravitační potenciál přímo definuje časoprostorový úhel.
• Objekty reálného světa lze považovat za tvarově a hmotnostně homogenní vždy jen s vědomím větší či menší chyby – respektive gravitační potenciál reálných objektů není nikdy zcela sféricky ani radiálně zcela homogenní. Hmotných objektů je ve vesmíru „nepočítaně“, tedy více nežli dva!
Jakékoliv výpočty trajektorií pohybu lokální skupiny objektů tudíž budou vždy zatíženy nepřesností – úloha v reálném světě nikdy nemá přesné analytické řešení – trajektorie objektů v reálném světě tudíž nikdy přesně nesplňuje parametry kuželoseček!
S vědomím, že síla je definována jako derivace energie podle dráhy, je výšeuvedený zákon v mnohém kompatibilní s klasickou Newtonovou formou – definující gravitační sílu dvou objektů jako přímo úměrnou součinu hmotností objektů a nepřímo úměrnou druhé mocnině jejich vzdálenosti.
O skutečnou „pravou“ sílu v duchu Newtonových pohybových zákonů se však u gravitačního působení nejedná, neboť pohyb objektů vykazuje zrychlování i zakřivování trajektorie bez působení (existence) setrvačných sil!
Podstatou gravitačního působení zůstává prostorově symetrický pohyb objektů ve 4D prostoru probíhající vůči lokálnímu hmotnému středu. Tento pohyb objektů je dynamicky definován lokálním souhrnem gravitačního potenciálu všech přítomných objektů.
Obrázek 125:
Gravitační pole indukuje okolní hmotě symetrický pohyb.