Fyzika v zajetí relativismu

I ve třetím tisíciletí je fyzika v některých oblastech „náboženstvím“, kde vládne nedotknutelná scholastika – oslavující svou vyvolenou filosofii (relativismus), své vyvolené nehybné centrální nebeské těleso (Slunce) a svůj vyvolený dokonalý geometrický tvar (elipsa).

Od středověku se tedy toho zase tak moc nezměnilo!

I dnešní školy tudíž občas vytváří v hlavách studentů organizovaný chaos:

Mechanika je základem učiva fyziky. V její podkapitole Kinematika jsou i dnes geocentrický a heliocentrický model vesmíru často označovány za „zcela rovnocenné“ a oba stejně validní (v tomto ohledu se jeví Machův relativismus jako vysoce nakažlivý). Teprve následující kapitola Dynamika zpravidla přeci jen uzná, že korektnější je model heliocentrický. Tím však zmatek v hlavách studentů nekončí.

Učebnice zpravidla úzkostlivě dělí rotační a přímočaré pohyby s tím, že rotační pohyby jsou absolutní a nejsou rovnocenné (viz Newtonovo vědro), zatímco ty přímočaré pohyby nejsou absolutní – jsou totiž relativní, respektive jsou rovnocenné.

Moderní fyzika tím uznává, že (například pomocí setrvačníků) umíme spolehlivě rozhodnout, která rotující soustava se pohybuje a která nikoliv – v případě přímočarých pohybů se však věda stále tváří bezradně, respektive tvrdí (s odkazem na princip relativity), že nelze objektivně rozhodnout, zda se pohybuje vlak, anebo nádraží – v Einsteinově duchu, který se s oblibou ptal nádražních průvodčích: „Staví Oxford u tohoto vlaku?“

Zmatenost vědeckého myšlení tudíž narůstá …

K tomu všemu pak moderní učebnice (dnes již obvykle) deklarují, že absolutní pohyb Země nalezen byl, když satelitní projekt COBE prokázal pohyb Země (a celé Sluneční soustavy) rychlostí 371 km/s vůči CMB, respektive vůči vesmíru jako celku.

Stejné učebnice však zároveň glorifikují negativní výsledek Michelson/Morley experimentu jako důsledek skutečnosti, že absolutní pohyb Země vesmírem prokázat nelze, … finálně vše graduje oslavnou ódou a příběhem o tom, jak Teorie relativity objasnila, proč Michelson/Morley experiment byl od počátku odsouzen k nezdaru – neb pohyb je relativní.

Entropie (míra neuspořádanosti) v hlavách studentů se tak logicky opět zvyšuje!

Co to vše v součtu znamená?

Teoretická fyzika je dnes ve výsledku natolik teoretická, že přestala reflektovat reálný svět a raději „řeší“ hypotetické fyzikální situace, které v nám známém vesmíru fakticky nikdy nemohou nastat – vytváří „virtuální fyzikální realitu“, která má se skutečným světem jen pramálo společného:

Po staletí probíhající a nikdy nekončící odborné disputace o inerciálních vztažných soustavách jsou v reálném světě pouhými teoretickými úvahami. Znovu a znovu vědecké práce papouškují názor, že neexistuje způsob, jak odlišit kabinu stojící na povrchu planety od rovnoměrně zrychlující kabiny v pustém vesmíru, a že z důvodu „principu relativity“ nikdy nelze určit, který pohyb je skutečný a který pouze zdánlivý.

V reálném světě a reálném vesmíru (který není nikdy prázdný) však vždy víme (umíme rozhodnout), kdo se pohybuje vůči komu objektivně a kdo pouze relativně, i zaznamenat, že žádný pohyb hmoty není pohybem rovnoměrným přímočarým!

Ve vesmíru není místo, kde se objekty pohybují rovnoměrným přímočarým pohybem ani situace, kde bychom reálně pochybovali nad otázkou, zda miliardy objektů skutečně obíhají kolem středu galaxie … či zda tomu náhodou není naopak, neboť musíme zvážit i opačný scénář – že centrum galaxie obíhá kolem miliardy nehybných objektů, miliardou rozličných rychlostí, s miliardou rozdílných period oběhu – a tyto miliardy odlišných pohybů přitom „zvládá“ centrum naší galaxie činit zároveň!

Teorii relativity navzdory:

Každý „soudný“ člověk ví, že se pohybuje vlak, a nikoliv nádraží – že Země obíhá kolem Slunce, a nikoliv naopak – že naše Sluneční soustava krouží kolem centra Mléčné dráhy, a nikoliv naopak.

Fyzikální nadšenec by pouze připomněl, že uvedená tvrzení neplatí na 100 %, protože pohyb je vždy vzájemný (Zákon akce a reakce, Zákon zachování hybnosti, respektive Zákon symetrického pohybu), a proto i masivní Slunce krouží kolem barycentra Sluneční soustavy – rychlost jeho pohybu je však mnohonásobně menší stejně tak, jako je hmotnost Slunce mnohonásobně větší!

Na prahu 3. tisíciletí se však lidé ve školách stále učí, že jejich fyzikální cítění se mýlí – že je zde něco silnějšího nežli logický úsudek – že je zde relativita! A proto platí, že:

• Já jsem delší nežli Ty, a zároveň Ty jsi delší nežli já …

• Moje vzdálenost k Měsíci je kratší nežli Tvoje, a zároveň Tvoje vzdálenost k Měsíci je kratší nežli moje …

• Já jsem hmotnější nežli Ty, a zároveň Ty jsi hmotnější nežli já …

• Já mám více energie nežli Ty, a zároveň Ty máš více energie nežli já …

• Moje hodinky tikají rychleji nežli Tvé, a zároveň je tomu i naopak …

• Já se pohybuji (zatímco Ty jsi v klidu), a zároveň je tomu i naopak!

Opravdu chceme všichni obětovat svoji inteligenci ve prospěch „vědeckého relativismu“?