ANAXAGORAS – RANÉ TUŠENÍ SOUVISLOSTÍ

Anaxagoras byl řeckým filosofem žijícím cca 450 př. n. l., údajně jde o Sokratova žáka.

Podle Anaxagora všechno existuje od počátku. Původně existovaly nekonečně malé, bezpočetné a přitom kvalitativně odlišné pralátky, která nazýval semeny či zárodky věcí. Mnohé výroky tohoto filosofa jsou vskutku pozoruhodné a jsou počátkem „atomistické“ filosofie:

„Vše je obsaženo ve všem, všude jsou nepatrné částečky všech věcí a vlastností – semena. Tyto částečky jsou nekonečně dělitelné. V prapůvodním chaosu byly všechny částečky věcí smíšeny bez ladu. … Prostřednictvím rotace celku se k sobě částečky vhodně pojí, vznikají věci a svět. … Živočichové vznikli ze semen padajících z oblohy na zemi …“

V otázce vzniku života byl Anaxagoras přesvědčen, že život se vyvinul původně ve „vlhku“ a následně se vyvíjeli živočichové „jedni z druhých“!

Anaxagoras se snažil nalézt i mechanické příčiny fungování světa. Byl prvním, kdo pochopil principiální rozdíl mezi Sluncem a jinými objekty naší Sluneční soustavy:

Slunce popisuje Anaxagoras jako rozžhavenou kamennou masu. Tvrdí, že Měsíc je chladným „kamenem“ – nemá vlastní světlo, ale září světlem odraženým ze Slunce, i že Měsíc je podobný Zemi (má podobně členitý povrch).

Anaxagoras správně určuje, že hvězdy na nebi září podobně jako naše Slunce, nicméně jsou příliš daleko na to, aby zahřívaly náš svět. Tvrdil, že Slunce a oheň sdílí stejnou podstatu, že opálení kůže způsobuje žár Slunce i že Slunce dává životodárnou sílu pro růst rostlin!