HVĚZDNÁ ABERACE
V roce 1729 objevil anglický astronom James Bradley aberaci (úhlovou odchylku) hvězd.
Samotný jev aberace známe z běžného života: Kapky na okně jedoucího vlaku se jeví dopadat tím více šikmo, čím rychleji jede vlak. Chceme-li v dešti zůstat pod deštníkem v suchu, musíme tím více naklopit deštník, čím rychleji chceme deštěm utíkat. Stejný princip platí i u optiky dalekohledů (a dokonce i optiky lidského oka):
Rychlost světla je konečná, a tedy světlu chvíli trvá, nežli proletí vnitřkem dalekohledu od objektivu k okuláru. Země obíhá kolem Slunce rychlostí asi 30 km/s, díky tomuto pohybu se během průchodu světla dalekohledem jeho tubus trochu posune a obraz hvězdy, který na objektiv dopadl přesně doprostřed, nedopadne doprostřed okuláru. Pohyb Země kolem Slunce tedy způsobuje zdánlivý posun hvězd vzhledem k pozorovateli.
Obrázek 35:
Paprsek světla se vlivem pohybu jeví přicházet z jiného směru.
Při pozorování po celý rok se zdánlivý pohyb hvězdy složí v elipsu, na základě této elipsy lze určit skutečnou polohu hvězdy a při znalosti parametrů Zemské trajektorie (kolem Slunce) lze následně určit i rychlost světla!
Bradleyho výsledek pro určení rychlosti světla na základě měření hvězdné aberace byl 301 000 km/s (pouze 0,5% chyba)!