Úvodní slovo
„Hlavní překážkou v poznání pravdy není lež, ale zdánlivá pravda.“
Arthur Schopenhauer
Jako malý chlapec jsem upřímně nenáviděl domácí práce, a především práce zahradní … tento problematický vztah k manuálním činnostem u mne přetrvává dodnes.
A přesto mám ze svého raného období „zemních prací“ jednu světlou vzpomínku – pamatuji si ji i po těch letech naprosto živě a plnobarevně:
Netuším již, o čem jsem si onehdy se svým otcem povídal a také vůbec nevím, v jaké souvislosti se to stalo. Pamatuji si jen, že táta zarazil přede mne rýč do hlíny a pronesl: „Když se teď postavíš k tomuto rýči zády … a pak se vydáš rovně za nosem – půjdeš dostatečně dlouho a přitom neuhneš se své cesty … tak jednou dojdeš čelně přímo k tomuto rýči – z druhé strany!“, přičemž máchl do jednoho rohu zahrady a druhou rukou do rohu opačného.
Byl jsem tenkrát malý neznalý kluk … a ta myšlenka mne naprosto šokovala!
A právě do tohoto období (a k této události) datuji počátek svého zájmu o fyziku, vše související s vesmírem a „cestování časem“. V prvopočátku šlo u mne především o „studium“ vědecko-fantastické literatury, později jsem však uměl se zájmem pročítat i fyzikální učebnice – ano, v tomto ohledu jsem byl podivín. ☺
Z fyziky (a související matiky) jsem tudíž nosil domů docela dobré známky a většinou jsem neměl problém „osvojit si“ jednotlivé oblasti učiva.
Až jednou – bylo to na gymnáziu – jsem narazil na fyzikální fenomén, který jsem si osvojit neuměl:
Do té doby jsem se s podobným „problémem“ nesetkal – látka byla buď snadná a pochopil jsem ji záhy, anebo složitá (či nezajímavá) a pak mi to trvalo o něco déle. Do oné doby jsem se však nikdy nesetkal s tím, že by probírané téma bylo sice pochopitelné, ale neakceptovatelné!
Ve fyzice jsme tenkrát probírali Teorii relativity …
Je přitom paradoxem, že do té doby jsem byl velikým Einsteinovým fandou. Hlavní myšlenku této famózní teorie jsem znal z mnoha vědeckofantastických knih – neboť dilatace času je v podobných příbězích zpravidla hlavní „zápletkou“. Teprve gymnázium a středoškolské učebnice mne však seznámily s dalšími fyzikálními konsekvencemi, a především s odůvodněním, co fakticky znamená pojmosloví „relativity“ v názvu této nejslavnější fyzikální teorie v dějinách.
Ani posléze (na univerzitě) jsem se nedokázal s Teorií relativity „smířit“, přestože jsem se usilovně snažil – jako pomocná vědecká síla na katedře fyziky jsem hledal „pochopení“ u svých profesorů – leč jsem jej nenašel.
A od té doby „nesouhlasím“ … a mám trvale velmi silný pocit, že Galileo Galilei, sir Isaac Newton či Hermann Minkowski by také souhlasit neuměli!
Tenkrát jsem si slíbil, že jednou o tom všem napíši knihu …